Babylonské hradby - v dnešnej ťažkej dobe posielam úryvok z jednej knižky, jej názov je Najbohatší muž Babylonu .Niekedy je zbytočné niečo písať vlastné, keď lepšie už je napísané.

                                                                        Babylonské hradby.

Babylónské hradby Starý Banzar, zkušený válečník a účastník mnoha bitev, střežil přechod k babylónským hradbám. Tam bojovali stateční obránci, aby odrazili nepřátelský útok. Na nich spočívala budoucnost slavného města a jeho obyvatel. Za hradbami se ozýval hluk nepřátelské armády, křik mužů, dupot koní, bušení palic na bronzovou bránu. V ulicích čekali vojáci v brnění, aby bránili vstup v případě, že by se brána uvolnila. Byla jich jen hrstka. Babylónská armáda byla s králem daleko na východě na velké výpravě proti Elamitům. Město nečekaně napadla ze severu mohutná asyrská armáda. Hradby musí být ubráněny, protože jinak by Babylón padl. Kolem Banzara se shromáždila skupinka bledých vystrašených obyvatel, jež nedočkavě čekali na zprávy z bitvy. S obavami sledovali proud mrtvých a raněných, kteří byli odnášeni od průchodu. Zde bylo nejdůležitější místo, protože  po třech dnech obléhání soustředil nepřítel největší sílu proti této části hradeb. Obránci na jejich vrcholu se chránili štíty a odráželi útočníky z provazových žebříků oštěpy a hořícím olejem. Starý Banzar měl výhodné postavení a dobrý přehled přes bojiště. První zaslechl, že útočníci byli zahnáni. Nějaký starší obchodník se k němu protlačil: “Řekni mi, nemohou se dostat dovnitř? Moji synové jsou s králem. Nemám nikoho, kdo by mne, ženu a zboží ochránil. Všechno mi ukradnou. Jsem už starý, nemohu se bránit, ani otrokem bych se nestal. Zabili by mě. Řekni, že se nedostanou dovnitř. „Uklidni se,“ odpověděl strážce. „Babylónské hradby jsou pevné. Ochrání tebe, tvou manželku i majetek. Pozor, ať tě nezasáhne oštěp.“ Pak se dostala blíž žena s dítětem: „Jaké jsou zprávy z bojiště? Řekni mi pravdu, abych mohla zabezpečit manžela, který leží v horečkách od těžkého zranění.“ „Bud statečná, jak má matka být. Babylónské hradby jsou vysoké a pevné a ochrání tebe i dítě. Neslyšíš naše obránce, jak lijí olej na nepřítele?“ „Slyším, ale slyším také hrozné rány na bránu.“ „Jdi za manželem. Řekni, že hradby nápor nepřítele vydrží. Vojáci jsou připraveni vystoupit až na vrchol, čekají jen na další oštěpy. Pospěš si domů.“ Banzar ustoupil stranou, aby uvolnil cestu vojákům v bronzovém brnění s oštěpy. Jakási dívka se mezi nimi propletla a tázala se Banzara. „Jsem tady v bezpečí? Slyším děsivé zvuky, vidím krvácející lidi. Moc se bojím. Co se stane s naší rodinou, s matkou, bratrem a miminkem?“ Zachmuřený válečník zamžikal očima, zvedl hlavu a děvče objal: „Neboj se, maličká. Babylónské hradby ochrání tebe, matku, bratra i miminko. Královna Semiramis je nechala před léty postavit. Nebyly nikdy zbořeny. Jdi zpátky a řekni všem, že vás ochrání. Nemusíte mít strach.“ Den co den byl starý Banzar na svém místě a sledoval, jak přicházejí posily. Pak viděl, jak odnášejí vojáky mrtvé nebo zraněné. Kolem něj se neustále tlačil zástup vyděšených Babyloňanů. Všem odpovídal s důstojností starého válečníka: „Hradby vás ochrání.“ Tři neděle a pět dní trvalo obléhání hradeb. Banzarovy rysy ztvrdly a výraz měl zasmušilý, když viděl, jak cesta mokvá krví, a muži padají k zemi. Každý den útočníci obléhali hradby, v noci vynášeli a pohřbívali mrtvé. Pátou noc čtvrtého týdne hluk ustal. První paprsky ranního slunce ozářily prachem pokrytou ustupující armádu. Ozval se mohutný řev obránců hradeb. Zněl celým městem jako bouře. Lidé vycházeli z domů. Ulice byly přeplněné, všude panovala divoká radost. Z vysoké věže hlavního chrámu šlehaly plameny vítězství. Po obloze se táhl modrý kouř, aby roznesl zprávu o vítězství Babyloňanů. Babylónské hradby opět odrazily mocného nepřítele, který chtěl drancovat poklady a zotročit obyvatelstvo. Babylón přetrval staletí, protože byl dobře chráněn. Jinak by se sotva udržel pod nápory početných nepřátel. Babylónské hradby jsou vynikajícím příkladem účinné ochrany obyvatel. Lidé touží po ochraně před různými pohromami. Tato touha se dědí z pokolení na pokolení, je stejně silná dnes, jako byla kdysi. Dnes ovšem máme jinou ochranu před nedostatkem a bídou, před finančními potížemi v těžkých situacích.  Můžeme se sami chránit před nečekanými událostmi, které nás mohou postihnout.

                                         NEOBEJDEME SE BEZ ODPOVÍDAJÍCÍ OCHRANY

Ja len dopĺňam, ak by sme neboli v EU, tak to prežijeme len veľmi ťažko, to sú tie naše hradby, každý z nás je jednou tehličkou tých hradieb a mesto vydrží tak dlho ako jeho najslabšie miesto hradieb,  keby sme nemali hradby, tak sa neubránime.

obrázok bol upravený a  stiahnutý z creative commons